Jak již název napovídá, výstava je tvořena fotografiemi autorů tvořících mimo zónu oficiální kultury 70- 80 let minulého století. Kurátor výstavy Dušan Šimánek říká“ Od začátku jsem myslel na přímou fotografii bez manipulace a konstrukce, v níž jde hlavně o subjektivní pohled fotografa určujícího podobu snímku, pouze výřez reality“.
Koncentruje se na výtvarnou nefigurální tvorbu a vybral si díla například od Bedřicha Holomníčka z cyklu cesty. Tyto snímky mě velice zaujaly, všechny jsou focené z auta a za cesty. Vždy je u nich jedním slovem popsáno nebo naznačeno o co se na fotce jedná, nebo kde je právě focena. Snímky podle mého nejsou moc kvalitní, ale zachycují určitou část reality konce minulého století, a to bylo také Šimánkovým zájmem.
Další prvek v jeho hledáčku je užívání minimalistických forem, kde jde o omezení obrazové skladby na co nejmenší počet prvků. Z toho důvody si vybral díla od Daniela Horníčka z cyklu Kulisy Města, kde se fotograf zaměřil na vrata (dalo by se říci dveře)- fotky byly strohé, ale to se naopak od minimalistických fotek dá čekat. A také musím dodat, že v té době, protěžované oficiální fotografie, bylo nutno nějak přebít, zlomit, tehdejší fotografové se snažili něco změnit a fotit sice obvyklé věci ale neobvyklým způsobem, jak by to nikoho jiného nenapadlo. A to se jim podle mého povedlo.
Irena Stehli a její Pražské výlohy (1976-94), jsou též originální, koho by v té době napadlo fotit výlohu s toaletním papírem, nebo práškem na praní vyskládaném do pyramidy. Když už nic musela lidi nějak pobouřit, ohromit, zaujmout, ale každopádně její fotografie nezůstaly bez povšimnutí.
Pan Šimůnek podle mého chtěl poukázat na to, jak se mladí nastupující fotografové v 70 letech snažili o nové uchopení fotografické tvorby, které je odlišovalo od starších fotografů a také oficiálně protěžované fotografie.
Výstava se mi v celku líbila, i když kdybych fotky viděla jednotlivě, tak si třeba povím“ jakej patlal to fotil a proč si fotil výlohu?“. Ale v kontextu v jakém jsou fotky uvedeny se dá dost dobře pochopit, proč jsou tahle malá dílka a celkově i výstava Dušana Šimůnka tak zdařilá.
Žádné komentáře:
Okomentovat