Důchodci řádí v tramvaji

Z lehkého podřimování v tramvaji mě probudil řev jakéhosi postaršího pána, který se nehorázným způsobem osopil na sedícího mladíka. Mladík evidentně neměl oči na stopkách a nevšimnul si proto důchodce, kterého by jinak milerád pustil sednout na své místo. Upřímně, když cestujete z konečné na konečnou nebo se sotva plazíte ze školy, také si na to místo v tramvaji rádi sednete …
Důchodce se ovšem svého práva „pusťte sednout starší“ dožadoval opravdu vehementním způsobem. Na onoho mládence sprostě řval něco v tom smyslu, že je *** a že ho *** a ať ***. Mladík se upřímně a slušně pokoušel bránit. Nejprve staršího muže upozornil na fakt, že se neznají, a tudíž mu pán nemá právo tykat. Dále se omluvil, že nemůže na každé zastávce sledovat nově nastupující, a že místa v tramvaji jsou vyhrazena pro všechny cestující bez výjimky. To oponenta ještě více rozzuřilo a až do další zastávky si vybíjel vztek na všech cestujících. Na závěr podotýkám, že pán se v tramvaji zdržel po celé dvě zastávky.
Každá slušná kniha etikety vás v kapitole „Cestování v městských hromadných prostředcích“ poučí o tom, kdo má v MHD přednostní právo na místo k sezení, a koho by tudíž slušně vychovaný člověk měl pustit sednout. Jenže žádná encyklopedie vám už neřekne, jak se zachovat ve chvíli, kdy vás rozčilený důchodce začne ohrožovat holí. Co když dostane infarkt? Budete potom trestně stíháni za ublížení na zdraví s možným následkem smrti? Kéž by!
Alfou a omegou slušného chování je tolerance a respektování druhých. Pokud jako mladý člověk v tramvaji sedíte, asi k tomu máte pádný důvod. Nebo k tomu žádný důvod nemáte, ale jako zákazník placené služby, kterou MHD beze sporu je, na to máte samozřejmě plné právo. Pokud cestujete zastávku, dvě, a to bez ohledu na věk, je zbytečné zabírat místo někomu, kdo jede z jednoho konce města na druhý. Nikomu není cesta metrem ani tramvají dvakrát příjemná, zvláště pokud se odehrává v ranních a odpoledních hodinách a osobní zóna cestujících je opravdu minimální. Proto pokud jste důchodce naštvaný na celý svět, zůstaňte prosím doma a nekažte svým arogantním chováním den nám ostatním! Thanxx

Mládí je něco, co mají jen mladí a čeho by jen staří dovedli moudře používat.

Mladí lidé ještě mají život před sebou. Vůbec ani nepřemýšlí nad tím, co být starý všechno obnáší.

Život velmi rychle uteče a každý jednou zestárne. Mládež staré bere jako ty, kteří už mnohé prožili. Někteří k nim vzhlížejí s úctou, protože mají za sebou mnoho zkušeností. Nechávají si od nich radit, protože staří jsou také moudřejší a opatrnější. Ti, co se chovají ke starým lidem arogantně, jsou přeci jenom lidé, kteří si stále neuvědomují, co je čeká, a že jednou také zestárnou. Nevnímají, že momentálně mají něco cenného - mládí.

Najednou ale zestárnou a pak teprve zjišťují, že vše uteklo moc rychle. A vše co prožili, by nejraději vrátili zpátky. Vždyť, co starý člověk zmůže? Hbité pohyby jsou pro něho obtížné, protože jej vše bolí. Neustále jej rozum přivání na otázky, kolik dní života mu ještě zbývá. Pak teprve začíná vzpomínat na své mládí, které se zdá být tak nedávno. Určitě by se tolik nehonili za svou prací a trávili by více svého času se svojí rodinou, přáteli a všemi blízkými. Svůj život by si více užívali a to s pevnou hlavou.

Staří lidé mají po svých zkušenostech jiný pohled na svět. Pořád se ve svých myšlenkách vrací do minulosti. Poté vše srovnávají s dnešním světem a dnešní mládeží. Trochu si na ně postěžují, někdy oprávněně, a poučí je, že za jejich dob bylo vše jinak. Problém je, pokud staří nemohou nikomu důvěřovat nebo nemají nikoho, kdo by je měl rád. Zoufají nad dnešním bezohledným světem plným nepochopení a propadají pocitu osamělosti. I ve stáří by lidé měli žít šťastně a spokojeně se svými rodinami, které je mají rádi. Neměli by být nepochopeni, ani osamělí a už vůbec by si neměli myslet, že jsou na obtíž. Přeci jsou to jen lidé, kterým tenkrát také bylo dvacet.

My mladí máme život stále ještě před sebou. Jednou poznáme, co to je být starý člověk.

Přátelství a láska na inzerát

Poslední dobou se mnoho lidí uchyluje k hledání partnera přes inzerát. Lidé se v dnešní seznamují hůře než dříve. Mezi svobodnými často bývají lidé s určitým handicapem nebo lidé, kteří tráví spoustu času v práci a trpí nedostatkem času pro cokoliv jiného, než je práce nebo dokonce i studium. Pokud si nenajdou partnera mezi svými kolegy, dostávají se do problémů. Pro většinu lidí je velmi těžké obětovat svou práci proto, aby si zašli někam do klubu nebo jen tak mezi společnost. Proto pro ně inzerát není až tak špatný nápad. Je pravda, že v inzerátu je navíc určitá šance se vyhnout trapným nedorozuměním. Platí to ovšem jen tehdy, pokud člověk do textu napíše pravdu i o tom, co mu není zrovna příjemné (například, že nepatří mezi nejštíhlejší typy, apod.). Protože se muži většinou dělají úspěšnými, lepšími a silnějšími, ženy jsou skvělé a krásné, ale skoro žádný z nich nepošle svojí fotografii, protože prý žádnou nemá.

V písemné komunikaci je jedinou výhodou to, že člověk má spoustu času na sestavení slov do vět tak, aby byl výsledný efekt co nejvyšší. Obě strany si proto většinou vytvoří mylnou představu báječného člověka plného pochopení a citu.

Dnes se stejně už více uplatňují internetové seznamky než inzeráty v novinách. Protože na většinu inzerátů nikdo neodpovídá. Člověk by totiž musel opravdu svými větami okamžitě někoho zaujmout. Nebo by musel narazit na někoho, kdo je stejně tak zoufalý a ještě k tomu odvážný, aby se ozval. Šance tu většinou bývají mizivé.

Internetové seznamky na tom jsou opravdu o mnoho lépe. Tam lidé mohou komunikovat více. Mohou dát o sobě více informací nebo hledat svého partnera podle svých požadavků, které od protějšku očekávají. Jenže největší problém seznamek je v tom, že inzeráty čtou nejen ti, kteří se doopravdy chtějí seznámit. Většinou jde hlavně o muže, kteří se chtějí jen pobavit. Psaní na seznamce je pro ně jen velká legrace, kterou si krátí dlouhou chvíli, proto většinou bývají velmi komunikativní. Někdy jde i o skupinku lidí, kteří společně vymýšlejí, co odepíšou. Nebo může jít o člověka, který je dokonce zadaný nebo se léčí z předchozího vztahu. Dokáže si romanticky povídat, vylévá si srdce, ale nikam dál to nespěje. Proto je třeba si několik prvních schůzek dávat někde na veřejných místech a nenechat se zvát do bytu nebo na výlety do přírody. Hlavně je třeba počítat s případným zklamáním.

Taková věc záleží opravdu na velikém štěstí. Protože jen malá většina inzerátů je opravdu solidní. Pravděpodobnost, že právě přes inzerát člověk potká někoho, s kým prožije kus života je opravdu malinká. Na světě je takových lidí velmi málo. V moderní době mají lidé totiž velký strach z podvodníků a podobných lidí.