26. ledna 2010 jsem navštívila fotografickou výstavu v galerii Langhans v Praze. Autoři tvořili mimo zónu kultury a veřejného zájmu 70. a 80. let minulého století.
V galerii vystavuje 16 fotografů: Bohdan Holomíček, Marie Kratochvílová, Miroslav Machotka, Bořivoj Hořínek, Josef Sudek Jiří Poláček, Jan Svoboda, Vratislav Hůrka, Jaroslav Bárta, Dušan Šimánek, Iren Stehli, Daniela Horníčková a Ivan Lutterer, Martin Polák Štěpán Grygar a Lukáš Jasanský.
Výstava se mi velmi líbila. Největší plus pro mě je určitě vzdušnost a prostornost. Líbí se mi, když výstava působí uspořádaně a není přeplácaná. Nejvíce mě dokáže odradit, když vejdu do galerie, která je plná natolik, že má člověk strach udělat větší krok, aby náhodou nevrazil do stojanu, či vystaveného díla. V takových případech se otáčím mezi dveřmi a odcházím. Proto jsem byla mile překvapená, když jsem vešla do galerie Langhans a otevřel se mi velký prostor.
Oceňuji uspořádání fotografií. Přechod z fotografií zobrazující všední věci a abstraktními fotografiemi je příjemným ozvláštněním. Fotografie zachycující detaily a všednosti doby, ve které byly pořízené, jsou pro mou generaci určitě zajímavé. Už proto, že se s většinou zobrazených věcí v dnešní době nesejdeme.
Na výstavě můžeme vidět fotografie od šestnácti autorů. Náměty jsou různé od nedopalku cigarety ledabyle se povalujícího na chodníku přes rozbité sklo v okně zdevastovaného dobu po sérii fotografií zobrazujících obsah výloh v 70. – 80. letech. Dále můžeme vidět zachycený lidský krok, soustavu oken různých typů či detail šňůry na zahradním sušáku prádla.
Myslím si, že výstava je určená jak pro mladé lidi, kteří uvidí, jak se dříve žilo a hlavně jak věci vypadaly, tak pro starší generaci. Ta bezpochyby ráda zavzpomíná na časy, kdy ve výloze Jednoty byly do pyramidy vystavené sklenice s kysaným zelím za 4 Kčs nebo na pražské ulice, ve kterých projelo maximálně deset aut za odpoledne nebo spíš za den.
Abstraktní fotografie naopak dokazují, jaké kouzlo mělo pracovat s klasickými fotoaparáty, člověk si nikdy nemohl být jistý, jak mu fotografie vyjde.
Výstava se může na první pohled zdát nudná a prázdná, ale po prohlédnutí všech fotografií věřím, že si každý návštěvník najde nějakou část, která ho zaujme.
