Díky teda

Stěžuji si. Protestuji. Vztekám se, ležím na zemi a mlátím do ní pěstičkami.
Ze své zlosti se musím vypsat a vy, kteří to čtete, si to odskáčete místo těch, kteří se dopouštějí bezpráví na bezmocných ženách.
Jsem na soustředění ve Španělsku. (Pokud chcete závidět, tak teď je ta správná chvíle). Zatímco v Česku mává Děda Mráz hůlkou mrazilkou o sto šest, já se opaluji v bikinách a užívám si moře. Skoro. Kromě toho, že denně strávím dvě a půl hodiny na kajaku, hodinu v posilovně nebo na běhátku a hodinu ve vířivce. Takže když se to sečte a přičte se k tomu odpolední siesta, lépe řečeno odpolední sesunu-se-na-gauč-totálně-vyčerpaná a příprava jídla, můj den je u konce a na nějaké válení na pláži můžu zapomenout.
My holky jsme v menšině. Je nás tu pět, zatímco kluků minimálně dva a půlkrát tolik. Kouč nás takticky rozdělil do tří apartmánů, které jsou od sebe vzdálené přes celé město. Máme dvě auta. Takže proč si asi stěžuju, hm? Jasně, my holky bydlíme na samotě proto, aby kluci nemuseli poslouchat naše kvákání. Díky teda! A na auto nárok nemáme proto, že 1) buď je nás málo nebo 2) bydlíme blízko fitcentra, kam se denně vydáváme mučit své tělo činkami nebo zevlovat na internet. Bydlet „blízko“ znamená bydlet ve vzdálenosti půl hodiny pěší chůze. Takže si představte, jak každý den ujdeme minimálně hodinu. Kdybych neměla nic na práci, tak klidně. Ale …
Tak jsme se tak domluvili, že nás kluci každý den v 7 hodin vyzvednou, abychom nemusely chodit po tmě pěšky (navíc ten den hrozně pršelo). Když se řekne každý den, tak se to má sakra dodržet! Sbalíme si věci a čekáme, dáme si čokoládu a čekáme. Nejdříve čekáme naštvaně, potom už čekáme rezignovaně a odevzdaně. A dočkaly jsme se? Ne. Kluci na nás zapomněli. Ano, oni zapomněli, že mají v týmu holky, o které mají pečovat a o které se mají starat. Které mají každý den v 7 hodin vyzvednout, protože ty křehké květinky nemají právo na vlastní auto. A na které mají být hodní. Kdybyste na našem místě čekali omluvu, tak se jí nedočkáte. To, že kluci zapomněli na naší existenci, je náš problém a máme sakra držet hubu a krok a nestěžovat si, a nohy taky máme, tak si do posilovny můžeme dojít samy. A teď se kluci zamyslete: co byste dělali, kdybychom měly auto my a odjely jsme bez vás? Jasně, my bychom nezapomněly. Ale kdyby přeci jen, tak s tituly, kterými nás označíte, můžeme snášet vajíčka nebo produkovat bio mléko.