Manželství ještě stále není přežitkem a i mladí lidé po něm stále touží. Přes všeobecnou víru, že je manželství přežitkem dnešní doby vyšlo najevo, že ho stále chtějí dvě třetiny dospělých lidí. Svobodný život či život tzv. „na psí knížku“ preferují nejčastěji lidé bez dětí, kteří neplánují založit rodinu. Naopak v 96% případů muži i ženy toužící po dětech mají potřebu je zplodit v manželství.
V celkové populaci dospělých pak po rodině s dětmi touží 62% dospělých. Jen 4% si umí představit, že zplodí a budou vychovávat děti v soužití tzv. „na psí knížku“, stejný počet dospělých pak touží být samoživiteli. Sedm z deseti dospělých chce dnes žít v manželství a jen 7% s partnerem bez posvěcení státem. Stále se říká, že manželství už je přežitek doby. Ale různé výzkumy tvrdí, že lidé si nemyslí, že spolužití je alternativní formou rodiny. Průzkumy provedené i v jiných Evropských zemí ukazují, že trend manželství je v Evropě velmi podobný.
České manželství je v krizi. Rozvádí se každé druhé a ve srovnání s námi už jsou na tom hůře jen Belgičané, Finové a Švédové, kde je situace ještě horší. Počet rozvodů u nás v roce 2008 přesáhl
Mezi nejčastější příčiny rozvodu patří „rozdílnost povah, názorů a zájmů“. Podle zkušeností soudců se za oficiálními údaji často skrývá bolestná zkušenost v podobě domácího násilí, za kterou se většinou ženy, které jsou obětí, stydí. V neposlední řadě je důležité zmínit nevěru, kvůli které se lidé také často rozvádí.
Dospělí se s rozvodovým traumatem vyrovnávají průměrně za dva roky. Jenže u dětí je stav mnohem složitější. Většinou má toto zranění v jejich duši charakter obalené rozbušky čekající na odjištění. Ať už jde o nemluvně či školní dítko, v každém věku je rozvod poznamenává. Dokonce i na prahu dospělosti může pocit ztráty kořenů silně rozkolísat psychiku. Na druhou stranu malé dítě nám o tom sice říci ještě neumí a ze situace takzvaně nemá rozum, ale může být ohrožena jeho základní potřeba jistoty, bezpečí nebo důvěry ve svět. V předškolním věku se v souvislosti s rozvodem často objevuje zhoršení spánku a strach z odloučení od rodiče nebo jiné pečující osoby. Ve škole jsou tyto děti obvykle hodnoceny jako rozlítostněné, nervózní, nesoustředěné, citlivé a výbušné. U dětí v mladším školním věku jdou také někdy tyto projevy ruku v ruce se zhoršením v prospěchu. Chlapci často ventilují své pocity projevy agresivity, hněvu, smutku a různými poruchami chování. Dívky se spíš snaží ve svých omezených možnostech proti rozvodu bojovat. Existují ale i děti, kterým se podařilo se s rozpadem vztahu rodičů celkem lehce srovnat. Klíč je ovšem v přístupu rodičů. Dávají dítěti pocítit, že i když každý teď bydlí zvlášť, jejich lásku k němu to nijak neohrozilo. Rodiče své problémy řeší mimo jeho dosah a ani v nepřítomnosti druhého dospělého ho před dítětem nepomlouvají ani proti němu jinak dítě nenabádají. Jde o přístup rozumných a uvědomělých osobnosti, kteří nad své zájmy staví prospěch dítěte.
Myslím, že s poklesem rozvodovosti v České republice nelze v dohledné době počítat, už jen proto, že mě nenapadá žádné řešení rozvodové problematiky. Zdražení rozvodových procesů by určitě řešením nebylo, protože, jak se zdá lidé si na to stejně peníze najdou a ti, co potřebné finance mít nebudou, se jednoduše nerozvedou a v manželství budou trpět, možná nebude docházet jenom k psychickým, ale i fyzickým traumatům v důsledku soužití. Závisí to pouze jen a jen na lidech, tudíž jediným řešením je, aby si sňatek pořádně rozmysleli a to i případné následky, měli by si rozmyslet, jestli si to mohou materiálně dovolit a jestli jsou na manželství připraveni psychicky.
